Když jsem se poprvé setkal s případem psinky, bylo to přes psa mého známého. Jeho fenka nejdřív kašlala, pak jí teklo z nosu, a nakonec už jen smutně ležela v pelíšku. Jednoho dne běhala po dvoře, další den už byla úplně mimo. Tenhle scénář se bohužel opakuje častěji, než si lidé myslí – ačkoliv se zdá, že v dnešní době psinku skoro nevidíme, veterináři by vám řekli, že tahle nemoc rozhodně nezmizela. Jak tedy psinka vypadá, jak ji poznat dřív, než bude pozdě a proč je pořád tak nebezpečná?
Jaké jsou příznaky psinky a jak nemoc probíhá
Psinka u psa vypadá na první pohled jako obyčejné nachlazení, což člověka snadno splete. Jenže za únavou, kašlem a výtokem z očí může stát mnohem závažnější problém – virové onemocnění, které se šíří nečekaně rychle a je velmi nakažlivé. Vědci popisují virus psinky (canine distemper virus, CDV) jako jeden z nejnebezpečnějších virů pro psy i některé divoké šelmy. A pokud vám připadá, že psinka už dávno není problém v našich končinách, věřte, že v roce 2014 způsobil lokální epidemii v Moravskoslezském kraji. Nebezpečí tedy není jen teorie.
První fáze nemoci bývá nenápadná: pes bývá unavenější, nemá chuť jíst, někdy lehce zakašle. Výtok z nosu nebo očí můžete snadno zaměnit za běžné podráždění nebo alergii. Problém je, že během těchto prvních dní už je pes infekční pro ostatní a nic mu často není vidět na první pohled. Po několika dnech se příznaky výrazně zhoršují – přidává se horečka (často kolem 40°C, někdy i více), výrazné dýchací potíže, kašel je hluboký a suchý. Výtok z nosu houstne a někdy je dokonce hnisavý, tedy žlutozelený.
Nemoc často napadá kromě dýchacího systému i trávicí trakt. Pes bývá apatický, nechce žrát, začíná mít průjmy, někdy i zvrací. U některých psů přibývají kožní změny – třeba zhrubnutí polštářků na tlapkách nebo záněty spojivek. Pokud myslíte, že tím to končí, zpozorněte: u části zvířat totiž psinka vpluje až do mozku a nervového systému a to je pořádný malér. Objevují se křeče, třes, nekoordinovaný pohyb (pes "zakopává" nebo kulhá, i když není zraněný), může dojít ke zmatenosti, agresivitě nebo dokonce ochrnutí.
Některé zdroje uvádějí i další příznaky, jako je zarudnutí sliznic, záněty dásní nebo vředy v dutině ústní. U štěňat bývá průběh často těžší – jejich imunita je slabší, a když psinka postihne centrální nervovou soustavu, mívá to trvalé následky, například tiky, epileptické záchvaty či trvalé poruchy chůze. Říká se, že typickým poznávacím znakem je "ztvrdnutí" čumáku a tlapek – tomu se říká hyperkeratóza a opravdu ji vidíte hlavně v pozdějších stádiích.
Skvělý přehled nejčastějších příznaků psinky najdete v této tabulce:
| Příznak | Obvyklost | Fáze nemoci |
|---|---|---|
| Horečka | Velmi častá | Brzy (1.–3. den) |
| Výtok z očí/nosu | Častý | Brzy – střední fáze |
| Kašel | Středně častý | Střední fáze |
| Průjem a zvracení | Proměnlivé | Střední fáze |
| Změny chování, apatie | Časté | Od začátku |
| Křeče, tiky, nervozita | Méně časté, ale vážné | Pozdní fáze |
| Ztluštění čumáku/tlapek | Méně časté | Pozdní fáze |
Co mě fascinovalo, je variabilita průběhu. Někteří psi onemocní těžce během pár dnů, jiní bojují s „mírnou“ formou týdny, než přijde zlom. Právě tahle pestrost ztěžuje včasné rozpoznání nemoci. Podle veterináře Tomáše Hnízda:
„Vždycky, když přijde do ordinace pes s únavou, teplotou a výtokem z očí, musí být psinka ve hře. Neumíme říct – tohle bude určitě jen obyčejná chřipka.“
Nejvíc ohrožení jsou štěňata, mladí psi do jednoho roku a neočkovaní jedinci. U nich bývá úmrtnost nejvyšší, podle některých studií se pohybuje mezi 30–70 % (záleží na formě onemocnění, věku, imunitě, péči i kmenu viru). Zkušenost říká, že smrt bývá způsobena hlavně komplikacemi: zápal plic nebo selhání srdce, případně těžké neurologické postižení.
Jak psinka vzniká, jak se šíří a kdo je nejvíc ohrožený
Psinka nenapadá jen doma rozmazlené psy – potkáte ji v útulcích, chovech i v přírodě u lišek, kun nebo fretky. Virus přežívá ve vlhkém prostředí několik dní, ve slinách psa i v jeho výkalech. Přenáší se kapénkami, tedy kýcháním, kašlem nebo dokonce jen blízkým kontaktem. Nakažený pes často šíří virus, i když sám nevypadá nemocně – viralita je tedy obrovská.
Ani pes žijící jen na zahradě není v bezpečí. Virus si můžete domů přinést na botách nebo oblečení (když jdete třeba do lesa nebo do kontaktu s divokými zvířaty), případně ho přinese jiný pes. Nejvyšší riziko mají štěňata mezi 2. a 6. měsícem, dokud nemají dokončené očkování. Psinka ohrožuje i starší psy a ty se sníženou imunitou – například při stárnutí nebo chronickém onemocnění, kdy je obrana těla slabší.
Velkým problémem bývají chovatelské stanice, kde virus může napadnout větší skupiny štěňat najednou. V roce 2009 byla například v severních Čechách zaznamenána epizoda, kdy jeden nemocný pes nakazil celou skupinu asi 12 štěňat v průběhu dvou týdnů – přežila jen polovina. Pozor by si měli dát i majitelé více psů. V domácnostech, kde žije víc než jeden pes, je šance na přenos výrazně vyšší, což potvrzuje i každodenní zkušenost majitelů, kteří to zažili.
Psinka se přenáší hlavně:
- přímým kontaktem se slinami, exkrementy, sekrety z nosu a očí nemocného psa
- sdílením misek, hraček, pelíšků nebo obojků
- kontaktem s předměty, které přišly do styku s nemocným psem (deky, ručníky, boty)
- aerosolem při kýchání a kašli, kdy miniaturní kapénky přežijí ve vzduchu několik hodin
- z matky na štěňata ještě před porodem nebo při kojení
Mezi nejčastěji ohrožená plemena nepatří konkrétní druh psa, ale psi s oslabenou imunitou. Někdy mají zvýšené riziko lovečtí psi, kteří přicházejí do styku s divokými zvířaty, a nechránění psi v útulcích. Náš pes Filip, kříženec z útulku, měl podle veterináře vyšší šanci "něco chytit", protože v dětství prošel více prostředími a kolektivy. Není to však pravidlo – nemoc si nevybírá.
Existují i raritní případy, kdy se virus dostal do městských parků a způsobil vlnu onemocnění u psů, které se běžně nepotkají. To potvrzuje i zkušenost veterinářky Michaely Šmejkalové:
"Každý rok řeším ve své ordinaci několik případů psinky – nikdy nezjistíme, kde se pes nakazil. Může jít o návštěvu psího parku, kontakt s liškou nebo prostě s infikovanou vodou ve fontáně."
Nezapomeňme, že psinka ohrožuje i fretky, lišky a další šelmy, takže pokud máte doma i jiné chlupáče, riziko se násobí.
Možnosti léčby, obrana a proč je prevence základní
Pokud vás napadlo, že na psinku pomůže antibiotikum, musím vás hned zklamat. Protože jde o virové onemocnění, antibiotika zabírají jen na druhotné infekce, třeba když se přidá zápal plic. Léčba je vždy jen podpůrná – a čím dřív začne, tím větší má pes šanci.
Když jsem řešil, jak by vypadal ideální léčebný postup, dozvěděl jsem se od veterináře jasnou odpověď: dřív nebo později končí nemocní psi hospitalizací. Tam dostávají infuze, léky na horečku, někdy výživové roztoky a často i léky na zmírnění záchvatů nebo bolesti. Podává se podpora imunity, vitamin B, a pokud má pes silné průjmy nebo zvrací, dávají mu speciální dietu a tekutiny přímo do žíly.
Důležité je izolovat nemocného psa od ostatních zvířat minimálně na 2–4 týdny (některé zdroje doporučují až 8 týdnů), protože virus vylučuje i dlouho po uzdravení. Doma je potřeba vše pečlivě dezinfikovat a kontakt s ostatními omezit na minimum.
Co opravdu funguje, je prevence. Zásadní je očkování, které se provádí už od 6.–8. týdne života (podle typu vakcíny a rady veterináře). Pro většinu psů platí pravidelný očkovací plán – štěně by mělo dostat 2–3 dávky a následná přeočkování každý rok nebo tři roky dle doporučení výrobce vakcíny. Pokud je pes očkovaný, má více než 90% šanci, že se vůbec nenakazí, nebo proběhne nemoc jen velmi lehce (většinou bez nevratných následků).
- Psa nenechejte běhat na volno v oblastech s výskytem lišek a jiných volně žijících šelem
- Výbavu (misky, hračky, pelíšky) pravidelně myjte a dezinfikujte, hlavně pokud máte více psů
- Nepůjčujte vodítka, obojky ani hračky cizím psům a nedovolujte svému psovi pít z cizích misek
- Při návštěvě psího hotelu nebo útulku chtějte vždy doklad o očkování všech zvířat
- Štěňata do úplné vakcinace nevystavujte kontaktu s neprověřenými psy nebo prostředím
Pokud jednou prošla psinka vaší domácností, musíte počítat s tím, že všude mohou zůstat stopy viru. Důsledná dezinfekce je základ. Virus hubí běžné dezinfekce s obsahem chloru, vysoká teplota (nad 60°C) i „sucho a světlo“. Praní pelíšků a dek minimálně na 60°C je nutností, ideálně kombinovat se sušením na přímém slunci.
Pamatujte, že včasná reakce je zásadní. Když uvidíte kombinaci horečky, výtoku z očí/nosu a celkové apatie, zamiřte radši rovnou k veterináři. Stačí pár dnů a situace se může obrátit proti vám i vašemu mazlíčkovi.
Dobrá zpráva nakonec je, že většina psů se s psinka nesetká, pokud jste na prevenci důslední. Očkování není zbytečná formalita, ale záchrana života – psinka sice byla kdysi častou příčinou smrti, dnes je nebezpečná hlavně kvůli podcenění příznaků a šíření mezi neočkované psy. Pokud hledáte radu, řiďte se hlavně očkovacím plánem a nebojte se volat veterináře při prvním podezření. Je lepší strávit pár hodin v čekárně než týdny boje o přežití svého čtyřnohého člena rodiny.