Když váš pes přijde, olizne vám ruku, obličej nebo nohu, cítíte se líběně. To je přirozené. Ale co když to dělá stále? Až příliš často? Nebo v nečekaných chvílích - třeba když se vrátíte z práce a hned vás lizá do očí? To už není jen láska. To může být signál, že něco není v pořádku.
Pes olizuje, protože to tak má v krvi
Psi jsou sociální tvorové. V divočině olizovali mláďata, aby je očistili, pobízeli k jídlu nebo vyjadřovali podřízenost. Když dospělý pes olizuje člověka, opakuje tento instinkt. Je to jeho způsob, jak říct: „Jsem v bezpečí. Jsi moje vůdčí zvíře.“
Olizování je také způsob, jak vyjádřit lásku. Většina psového chování je založená na komunikaci. Když vás pes olizuje, zpravidla znamená: „Vidím tě. Oceňuji tě. Chci tě mít blízko.“
Olizování jako reakce na stres
Ale ne vždy je to jen láska. Když pes olizuje člověka příliš často - třeba když se připravujete na odjezd, nebo když je v místnosti hlučno - může to být způsob, jak si uklidnit nervy.
Olizování uvolňuje endorfiny. To je stejný mechanismus jako u lidí, kteří si při stresu hrájí s vlasy nebo kousají nehty. Pes si tím vytváří malou, bezpečnou rutinu. Pokud si všimnete, že vaše zvíře olizuje častěji, když je doma sám, nebo když se objeví nový člověk, může to být příznak úzkosti.
Nejde jen o „příliš láskyplného“ psa. To je častá chyba. Mnoho psového olizování je skrytým výkřikem o pomoc.
Olizování jako příznak onemocnění
Tady je to, co většina lidí přehlíží: příliš časté olizování může být prvním příznakem fyzického problému.
Pokud váš pes začne olizovat především svůj vlastní tělo - třeba nohy, boky nebo ocas - a pak se obrátí i na vás, může to být způsobeno:
- Alergií - na potravu, chemikálie v čistících prostředcích nebo na pyl. Psí kůže se začne česat a olizovat, aby uklidnila svědění. Když to dělá i na vás, hledá „bezpečnější“ povrch.
- Bolí ho něco - například artritida, zlomenina, infekce ucha nebo problém s zuby. Pes olizuje místo, kde mu bolí. Pokud to dělá na vašich rukou nebo nohou, které se dotýká, když se přiklání, může to být způsob, jak si „přenést“ bolest.
- Problém s trávením - pokud má pes nevolnost, žaludeční nebo jaterní potíže, může se snažit „vymýt“ nepříjemný pocit olizováním. V takovém případě často také štěká, má ztracený apetit nebo se chová neklidně.
- Neurologické poruchy - u starších psů může být přílišné olizování příznakem demence nebo epilepsie. Zvíře se chová jako „zaměřené“ na jedno opakující se chování, jako by bylo „zacyklené“.
Nezapomeňte: když se olizování změní - například přestane být jen „laskavé“ a začne být příliš intenzivní, nebo se objeví v neobvyklých časech - je to varovný signál. Nečkejte, až se objeví zvracení nebo ztráta váhy. Už při změně chování byste měli navštívit veterináře.
Je olizování nakažlivé?
Ne. Samotné olizování není přenášené onemocnění. Ale když pes olizuje člověka, může přenést bakterie. Například Capnocytophaga canimorsus - bakterie, která se vyskytuje v ústech psů. U zdravých lidí je neškodná. Ale u lidí s oslabeným imunitním systémem - třeba po operaci, u diabetiků nebo u lidí, kteří užívají imunosupresiva - může způsobit vážnou infekci.
Neznamená to, že byste měli přestat nechat psa lizat. Ale pokud máte otevřenou ránu, nebo pokud je vaše imunita nízká, vyhněte se olizování obličeje a očí. A vždy si umyjte ruce, když vás pes olizne.
Co dělat, když pes olizuje příliš často?
První krok: zaznamenejte, kdy a jak často to dělá. Napište si:
- Kdy se to stává (po jídle? před odjezdem? když jste unavení?)
- Kde olizuje (ruce, obličej, nohy?)
- Jak dlouho to trvá (několik vteřin nebo pět minut?)
- Co se stalo předtím (někdo přišel? zazněl hlas? změnil se váš náladový stav?)
Potom zkontrolujte tělo psa. Hledáte:
- Červené nebo zčervenalé místa na kůži
- Ztrátu chloupků
- Nečistoty nebo zápach z uší
- Problémy s jídlem nebo zvracení
- Neobvyklou neklidnost nebo únavu
Pokud nic nevidíte - a chování se nezměnilo - může to být jen návyk. V takovém případě neřešte olizování přímo. Neříkejte „ne“ a nepřestávejte ho pohladit, když to dělá. To jen posílí chování.
Místo toho: když vás pes olizne, vstávejte a jděte jinam. Neříkejte nic. Nezobírejte ho. Prostě se odvrátíte. Když se zastaví - a to se stane - okamžitě ho pochvalte, dajte mu hračku nebo ho pozvěte k sobě. Tak se naučí, že klidné chování přináší pozornost, ne olizování.
Když to není jen návyk - když to je onemocnění
Pokud se olizování nezlepší za dva týdny, nebo pokud se objeví další příznaky - jako ztráta vahy, časté zvracení, zvýšená žízeň, neklid, nebo zvýšená teplota - nečekejte. Vezměte psa k veterináři.
Nejčastější diagnózy, které se při přílišném olizování vyskytují:
- Alergie na potravu (nejčastěji na hovězí maso, pšenici nebo mléčné výrobky)
- Infekce kůže (například kvasinkové nebo bakteriální)
- Problémy s klouby nebo páteří
- Poruchy trávení - například chronická pankreatitida
- Neurologické poruchy u starších psů
Veterinář provede krevní testy, vyšetření kůže, možná i rentgen nebo ultrazvuk. Nejde o „zbytečnou“ návštěvu. Přílišné olizování je často první a jediný příznak, který vlastně vlastní pes dokáže vyjádřit.
Co dělat, když vás pes olizuje příliš moc?
Nezapomeňte: olizování je komunikace. Neřešte chování, řešte příčinu.
Nezakazujte mu lizat. To je jako zakazovat lidem mluvit, když mají něco říct.
Učte ho jiné způsoby, jak vyjádřit lásku - přinesení hračky, sednutí, přijetí na příkaz. Počkejte, až se zastaví, a pak ho odměňte. To funguje lépe než křik nebo trest.
A pokud jste si jistí, že je zdravý - a chování je jen návyk - pak to může být jen jeho způsob, jak říct: „Jsem tady. Jsem s tebou.“ A možná to je vlastně to nejkrásnější, co může pes dát.