Jak poznám, že má moje kočka toxoplazmózu?

Spousta lidí má z toxoplazmózy docela strach, hlavně když mají doma kočku. Tahle nemoc má pověst, že čeká za každým rohem, ale pravda je trochu jiná. Abyste poznali, jestli je vaše kočka v klidu, nebo byste měli spozornět, nepotřebujete lékařský diplom, stačí dát pozor na pár jasných signálů.

Kočky často toxoplazmózu zvládnou bez viditelných příznaků. U některých se objeví jen mírná únava nebo kratší chuť ke hře – což spousta lidí klidně přehlédne, protože „kočky prostě bývají líné“. Pokud se ale začne objevovat průjem, zvracení, zvýšená teplota nebo kočka najednou odmítá žrát a pořád se schovává, je čas zbystřit. Když ještě zpozorujete problémy s dýcháním nebo podivné tiky, rozhodně kontaktujte veterináře.

• Co je toxoplazmóza a kde ji kočka chytí
• Jak poznám příznaky u své kočky
• Co dělat při podezření na toxoplazmózu
• Prevence a bezpečnost doma

Co je toxoplazmóza a kde ji kočka chytí

Toxoplazmóza je parazitární onemocnění. Za vším stojí mikroskopický parazit Toxoplasma gondii. Zajímavé je, že kočka je jediný domácí mazlíček, u kterého se tenhle parazit může dál rozmnožovat. To znamená, že když se parazit dostane do kočičího těla, může vytvářet takzvané oocysty—ty pak kočka vylučuje ve stolici. A právě tehdy může dojít k rozšíření nákazy v domácnosti.

Hodně lidí si myslí, že toxoplazmóza hrozí jen venkovním kočkám. Pravda je, že riziko je větší venku, protože tam může kočka snadno lovit myši, ptáky nebo sklízet zbytky po jiných kočkách. Ale ani doma není stoprocentní jistota. Kočka se může nakazit taky přes:

• syrové maso v misce nebo krmiva z nezabezpečených zdrojů,
• kontakt s výkaly jiné nakažené kočky (například přes společný záchod),
• kontaminovanou vodu či zeminu (například rostliny přinesené zvenku).

Doma chované kočky jsou ohroženy hlavně tehdy, pokud jim dáváte syrovou stravu nebo často přicházejí do kontaktu s kočkami od sousedů.

Trochu detailnější čísla? V Česku je podle Státní veterinární správy nakaženo 20 až 60 procent koček. U venkovních koček to bývá více, u domácích méně, ale žádné plemeno není úplně v bezpečí.

Takže prevence je na místě i u gaučáků. Stačí jeden špatný pamlsek nebo kontakt s infikovanou půdou a problém je na světě.

Jak poznám příznaky u své kočky

Některé kočky dokážou toxoplazmózu v klidu přechodit a ani si nevšimnete, že s nimi něco je. Ale i když nemoc probíhá nenápadně, pořád existuje pár příznaků, které si lze všimnout. Sledujte, jestli vaše kočka nezačala odpočívat víc než obvykle, neomezuje pohyb, nebo třeba nejí to, co jí normálně chutná.

• Průjem a časté zvracení – to jsou asi nejčastější signály, že něco není v pořádku.
• Náhlé odmítání jídla nebo hubnutí. Kočka není stroj, ale když hned několik dní ignoruje misku, je to varovný signál.
• Únava a snížená chuť do hry – není to jen lenost, často jde o opravdu první známku nemoci.
• Teplota, třes nebo poruchy pohybu, občas až slabost končetin.
• Problémy s dýcháním nebo kašel, hlavně u koťat a velmi starých koček.

Příznaky toxoplazmózy mohou být mírné, nebo naopak vypadat docela dramaticky, hlavně když je kočka mladá, slabá, nebo už se s něčím léčí. U některých zvířat se rychle objeví:

Hodně lidí zaměňuje běžné „kočičí lenošení“ za nemoc, ale když se k tomu přidá několik (nebo všechny) zmíněné příznaky, nemá smysl vyčkávat. Pro toxoplazmóza není typický žádný jediný jasný projev, spíš kombinace těch výše popsaných. Důležité je sledovat změny a když si nejste jistí, radši si zajděte k veterináři a nečekejte, že to přejde samo.

Co dělat při podezření na toxoplazmózu

Když máte podezření, že vaše kočka chytila toxoplazmózu, není čas čekat, jestli se to samo zlepší. Především klíčem je rychlá reakce a kontakt s veterinářem.

• Všimněte si všech změn v chování vaší kočky – hlavně pokud přestala žrát, má horečku, průjem nebo se chová mimořádně apatičtě.
• Připravte si odpovědi na otázky veterináře: kdy se příznaky objevily, jak kočka žije (chodí ven, loví, žere syrové maso), jestli je v kontaktu s jinými zvířaty.
• Na prohlídku veterináři doneste i vzorek stolice (z čerstvé „kočičí toalety“), pokud je to možné – pomůže s rychlejší diagnostikou.

Veterinář u podezření většinou navrhne vyšetření krve. Uvidí tak, jestli se v těle rozběhla infekce a jak je na tom imunita vaší kočky. Pokud jsou příznaky vážné, může doporučit i další testy. U běžných případů dostane kočka léky na snižování příznaků nebo antibiotika, těžké případy vyžadují hospitalizaci.

Při manipulaci s nemocnou kočkou nebo jejími exkrementy dbejte na hygienu. Po každém úklidu kočičího záchodu si důkladně umyjte ruce mýdlem a vodou.

Na internetových fórech se často lidé ptají, jestli mají radši kočku doma izolovat nebo dokonce dát pryč. Pravda je, že když budete dodržovat základní hygienu, riziko přenosu je velmi nízké. Kočku rozhodně nevyhazujte – řešte to s rozumem a ve spolupráci s veterinářem.

Prevence a bezpečnost doma

Toxoplazmózu si kočka často přinese zvenčí, ale chytnout ji může i ta, která nikdy nebyla na procházce. Typický zdroj jsou syrové maso, hlodavci a znečištěná půda. Proto je důležité myslet na prevenci i v domácím prostředí.

Nejjednodušší pravidlo? Nekrmte vaši kočku syrovým masem. Pokud chcete dopřát maso, vždy ho dobře tepelně upravte. Stejně tak se vyhněte tomu, aby měla přístup k odpadkům nebo mohla lovit myši a ptáky, zvlášť pokud žijete v domě se zahradou.

• Čistěte kočičí záchod denně, tělo parazita začne být infekční až za 24 hodin.
• Používejte rukavice při úklidu kočkolitu, případně si vždy pořádně umyjte ruce.
• Nedovolte kočkám, aby jedly ulovené hlodavce nebo ptáky.
• Krmte granulemi nebo kapsičkami od osvědčených výrobců.
• Pravidelně očkujte a odčervujte – tím snížíte riziko i dalších nemocí.

Když plánujete těhotenství nebo doma někdo čeká dítě, nejčastější dotaz je právě na toxoplazmózu. Pravda je, že riziko přenosu na člověka je největší při manipulaci s čerstvými výkaly nebo syrovým masem. Přestože je nemoc závažná hlavně pro těhotné ženy, při běžné hygieně doma prakticky nehrozí.

Pokud se budete držet těchto jednoduchých pravidel, riziko toxoplazmózy u své kočky i u celé rodiny výrazně snížíte. Výhodou je, že podobná opatření pomáhají i proti dalším parazitům a bakteriím, takže má smysl je dodržovat i dál.

Ve zkratce: hlavní je čistota, žádné syrové maso a trocha obezřetnosti při úklidu. Pro běžného pejskaře i kočkaře žádná jaderná věda, stačí rutina a zdravý rozum.