Pes není člověk, co si postěžuje, když ho něco bolí. Ani ten nejupovídanější pes vám prostě neřekne, kde a jak moc ho něco trápí. Může se stát, že jeho bolest přehlédnete – a to nejen proto, že psi často vydrží mnohem víc než bychom čekali. Proto je až překvapivé, kolik signálů pes vyšle, když mu není do smíchu. Jenže většina lidí je snadno přehlédne nebo špatně vyloží. Víte, které příznaky vás mají varovat a kdy už není na co čekat?
Nejčastější signály bolesti u psů
Při bolesti se pes chová jinak, někdy naprosto nenápadně. Všimli jste si, že váš pes od včerejška méně vrtí ocasem nebo nezvedá uši, i když slyší známé zvuky? Právě tahle "nechuť reagovat" bývá u psů první známkou, že něco není v pořádku. Často se přidávají i další projevy – třeba změněné držení těla. Někteří psi se stáčejí do klubíčka, jiní naopak odmítají ležet a neklidně postávají. Pohyb je pomalejší, pes se vyhýbá schodům nebo skákání do auta. Někdy bolest vede k agresivnějším reakcím – pes vrčí, když se ho dotknete, nebo dokonce "cvakne" čelistmi, což by za běžné situace nikdy neudělal.
Dalším signálem jsou změny v obličeji – pes má často stažený obličej, přivřené oči, stažené pysky, někdy dokonce i čelist pevně sevřenou. Kdybyste se zaměřili na oči, zjistíte, že pes víc mžourá nebo upřeně hledí do prázdna. Některé studie z britských veterinárních univerzit prokázaly, že typická "psí grimasa bolesti" vypadá podobně napříč většinou plemen. Změna apatie a nezájem o okolí je v raných fázích bolesti častější než kňučení nebo hlasité projevy – kňučení a štěkání se objevuje až při větší bolesti nebo je typické pro citlivější psi. Statisticky asi 60 % psů raději bolest tiše snáší a na první pohled prostě vypadají "smutněji".
Roli hraje i změna chuti k jídlu. Pes, který od rána neochutnal svoji milovanou granuli, vás musí varovat. Dalším varováním je třeba nadměrné olizování jednoho místa, často kvůli bolesti kloubů nebo při kousnutí či zranění. Pes začne místo doslova "ošetřovat", někdy až do krve. Ve statistikách je právě olizování ran třetím nejčastějším projevem chronické bolesti kromě kulhání a stáhnutí ocasů. Když pes kulhá, zvedá jednu nohu, nebo jednu stranu těla přetěžuje, je to projev, který už nemůžeme ignorovat. U malých plemen navíc hrozí, že bolest přehlédneme, protože raději polehávají a na venčení chodí jen tehdy, když nemají možnost to "odsunout".
Nesmíme zapomenout na dýchání – pes, který rychle a povrchně dýchá, funí nebo dokonce lapá po dechu, může mít silné bolesti. Srdce se zrychlí (to se doma změří těžko), naopak teplota stoupne hlavně u akutních stavů, kdy je v těle zánět. Typicky to vidíme u starších psů s artrózou, kde změna počasí často přináší bolesti kloubů. Pokud pes přestal aportovat, jak jste byli zvyklí, mělo by vás to zarazit. U mladých psů zase může bolest způsobit prudké změny nálady – ze štěněcího šílence se stane klidný introvert, který nemá chuť na žádné lumpárny.
- Apatie a změna přirozených reakcí
- Změny obličeje (stažení obličejových svalů, pokleslý výraz)
- Odmítání jídla nebo vody
- Kulhání, změna stylu chůze, výskyt chromání
- Nadměrné olizování zraněného místa
- Nadměrné kňučení, sténání nebo naopak tichost
- Agresivnější chování hlavně při dotyku
- Problémy s orientací, nereagování na běžné povely
Silné bolesti ovlivňují i srst psa – ta ztrácí lesk, pes se přestává o sebe starat. Dalším zajímavým ukazatelem je postavení uší a ocasu – pes většinou sklání hlavu a ocas mezi nohy. Tyhle signály někdy dokáže správně vyčíst už malé dítě, ale dospělý člověk je občas přehlédne. Srovnávací tabulku nejčastějších projevů bolesti u psů najdete níže:
| Příznak | Frekvence výskytu (%) |
|---|---|
| Kulhání nebo změna chůze | 47 |
| Nezájem o okolí | 36 |
| Agrese při dotyku | 21 |
| Odmítání potravy/vody | 18 |
| Nadměrné olizování či kousání místa | 12 |
| Kňučení, sténání | 9 |
Nejčastější příčiny bolesti a rizikové situace
Některé situace jsou typické – starší psi a štěňata mají sklon k bolestem častěji, každý z úplně jiného důvodu. U štěňat jde většinou o úrazy, naražení nebo růstové bolesti, případně cizí těleso mezi polštářky na tlapce. U dospělých psů převažují zranění při sportu, při hře nebo v důsledku nečekaného kontaktu s autem, plotem nebo jinou překážkou. U starších je hlavní příčinou bolestivosti degenerace pohybového aparátu – klouby, svaly a vazy jsou více namáhané a rychleji se unavují.
Podceňované jsou i bolesti spojené s vnitřními orgány, například při torzi žaludku, onemocnění ledvin nebo při zánětu slinivky. V těchto případech pes mnohdy začne zvracet, má průjem, ale to nejsou první signály – dříve se projevují únavou, neochotou pohybu a nezájmem o kontakt. Zásadní roli hraje i zubní bolest – pes s bolavým zubem se může nažrat jen jednou denně, a to jen z hladovosti. U mladých psů si jen zřídka všimneme bolesti zad, zatímco u starších je to typický signál nadcházející artrózy nebo i neurologických potíží.
Jeden z nejčastějších nesprávně rozpoznaných důvodů je bolest po očkování nebo reakce na léky. Pes může být apatický, ospalý, reagovat podrážděně. Nejde o vážný stav, ale pokud apatie trvá déle než 48 hodin nebo se přidá zvracení, je to důvod pro rychlou konzultaci s veterinářem. Další "skrytá" bolest je spojená s ušima – typicky u psů s převislýma ušima, kde v důsledku zánětů začne pes třást hlavou, drbat se za uchem, někdy vrčí, když mu chcete ucho zkontrolovat. Poranění očí zase způsobují silné svědění, mžourání nebo šilhání. Ve výjimečných případech může jít o akutní stav vyžadující okamžitý zásah veterináře (po autonehodě, pádu z výšky, při křečích nebo náhlé paralýze končetin).
Rizikovou skupinou jsou i psi seniorní – ve statistikách trpí bolestmi zhruba 70 % psů nad 8 let. Fenomen "stárnutí" je často zaměňován s bolestivým stavem pohybového aparátu. Jenže „stařec“ neznamená automaticky "bolí mě všechno" – když starý pes najednou nezvládne svojí obvyklou procházku nebo už nevyskočí na gauč, už se většinou jedná o konkrétní bolest, nikoli jen únavu z věku. Platí to i pro obézní psy, kde bolest kloubů, páteře nebo záněty končetin hrozí daleko častěji. Nezapomeňte, že některá plemena (labradorský retrívr, německý ovčák, buldoček) jsou na bolesti pohybového aparátu výrazně náchylnější než třeba chrti nebo malí teriéři.
- Růstové bolesti u štěňat (do 6 měsíců věku)
- Poranění kloubů, natažení šlach
- Chronické bolesti při artróze
- Nádory či záněty v dutině břišní
- Zubní kaz nebo zánět dásní
- Bolest uší – záněty, cizí předměty
- Akutní úrazy (dopravní nehoda, pády, boje s jiným psem)
- Následky očkování, alergické reakce
Občas se stane, že konkrétní příčina bolehlavu prostě unikne – jsou i nenápadné případy, kdy na psa "prostě dolehla deka" a nejedná se o viditelnou bolest. V každém momentu sledujte náhlé změny chování. Tabulka typických příčin bolestí u psů podle věkové skupiny vám může pomoci odhadnout, na co si dát pozor:
| Věková skupina | Nejčastější příčiny bolesti |
|---|---|
| Štěňata (do 1 roku) | Růstové bolesti, úrazy při hře, záněty uší |
| Dospělí psi (1–7 let) | Poranění kloubů, sportovní úrazy, akutní záněty, zubní nemoci |
| Senioři (nad 8 let) | Artróza, chronická bolest zad, nádory, vnitřní orgány |
Na co si dát pozor a jak při bolestech psa správně zasáhnout
Máte-li podezření, že bolest u psa není jen krátkodobá a něco závažného se děje, nejlepší postup je jednoduchý: psa sledujte, klidně si zapisujte podezřelé změny (neochota pohybu, nechutenství, změna chování). Nikdy ho nenuťte do aktivity – i když je venku krásně a pes "by měl chtít jít ven", v bolestech bude každý pohyb peklo. Jestliže má podezřelé pohyby – kulhá, vypadá to na zjevné zranění, otok nebo krvácí, psa okamžitě dopravte k veterináři. Nikdy nepodávejte lidské léky proti bolesti – například paracetamol nebo ibuprofen jsou pro psy smrtelně toxické, i v malých dávkách. Vždy používejte pouze veterinářem doporučené medikamenty.
Pokud došlo k poranění tlapky, rány dezinfikujte, ale nikdy hlubokou ránu nešijte doma, v případě vážných bolestí nikdy psa netlačte na ránu, můžete tím zhoršit stav. Pokud má pes slabost v zadních končetinách, nemůže chodit nebo přestává ovládat moč a stolici, volejte veterinu okamžitě – zde hrozí akutní problém s páteří či dokonce ochrnutí. Pokud naopak jen polehává, ale stav se nezhoršuje a pes občas zareaguje na pamlsek, situaci monitorujte – stavte se za veterinářem, pokud se do 24 hodin nezlepší (nebo pokud přestane přijímat tekutiny déle než 12 hodin).
Určitě nikdy nedávejte psovi léky "na slepo", nezkoušejte domácí bylinky nebo jiné babské rady bez konzultace s odborníkem. Ozvěte se také, pokud pes začne nekontrolovatelně zvracet, ztrácí vědomí nebo má velmi vysokou teplotu (nad 39,5 °C). Nezapomínejte, že prevence je základ – pravidelné prohlídky, kontrola ústní dutiny, kloubů a sledování pohybových vzorů výrazně pomůže rozpoznat bolest včas. Šokující je, že podle studie české veterinární komory navštěvuje pravidelně preventivní prohlídky méně než 15 % psů, což vede k tomu, že až třetina bolestivých stavů je rozpoznaná pozdě, když už je léčba komplikovanější i dražší.
První pomoc při bolestech:
- Nechte psa v klidu, snižte vnější podněty (těžká hudba, návštěvy, děti pryč z místnosti).
- Sledujte změnu dechu, teploty a chování psa.
- Pokud je to možné, fixujte psa (do deky, boxu nebo na klidné místo), přístup k vodě ponechte.
- Nedávejte psovi lidské léky.
- Poraďte se co nejdřív s veterinářem – popište konkrétní příznaky.
- Při krvácení použijte sterilní krytí.
Některé signály, které působí nenápadně (například tichá apatie), jsou typické hlavně pro chronické bolestivé stavy – například u artrózy pes přestává aktivně běhat, místo toho si raději dlouze lehá, ale nejeví "bolestné" výrazy. Naučte se rozlišit, kdy se jedná o akutní bolest (náhlý řev při skoku, pád, rána) a kdy o bolest dlouhodobou (změny nálady, stylu chůze, zájmu o okolí). Sledujte svého psa nejen při hře, ale hlavně při odpočinku – někdy stačí malý detail, který vás přivede na stopu vážnějšího problému. A pokud má váš pes bolesti, buďte mu oporou a nečekejte, že "to přejde". Lepší je jít ke zvěrolékaři třikrát zbytečně než jednou pozdě.