Cushingův syndrom u psa: jak ho poznat a co dělat

Když se u psa objeví zvláštní žízeň, vypadá pořád unaveně a začíná mu řídnout srst, málokdo myslí rovnou na hormonální potíže. Jenže přesně tak vypadá Cushingův syndrom – nemoc, kterou většina lidí zaznamená až tehdy, když už je pes v ne úplně dobrém stavu. Tahle potvora způsobuje potíže hlavně psům středního a vyššího věku. Často vypadá jako celkem běžné stárnutí, ale za tím vším stojí velký nepořádek v hormonálním systému.

Někteří to přehlédnou, protože zvýšené pití nebo častější močení prostě připisují věku. Jenže, když to trvá delší dobu, nebo se přidají další změny – jakovětší břicho, slabé svaly nebo plešatá místa na břiše – je dobré zbystřit a raději zajít k veterináři. Čím dřív, tím líp. Diagnostika totiž může být trochu oříšek, ale šance na zvládnutí nemoci jsou dnes docela slušné.

• Co je Cushingův syndrom
• Jak poznat příznaky u psa
• Možné příčiny a rizikové skupiny
• Vyšetření a stanovení diagnózy
• Léčba a život se syndromem

Co je Cushingův syndrom

Cushingův syndrom u psa je hormonální onemocnění, kdy tělo psa tvoří příliš mnoho kortizolu. Tohle není nějaký obyčejný stresový hormon navíc – když ho pes má moc, jeho organismus začíná šílet. Většinou za to může buď nádor na nadledvinách, nebo hypofýze, která šéfuje celé hormonální soustavě. Občas se s tímhle problémem setkáte i u psa, kterému dlouho dávali kortikoidy kvůli alergiím nebo dalším nemocem.

Kortizol je sice důležitý, bez něj by se tělo vůbec neumělo vyrovnávat se stresem a infekcemi. Jenže když se ho v těle hromadí měsíce a roky moc, začne škodit:

• oslabuje imunitu
• rozkládá svaly a kost
• zvyšuje hladinu cukru v krvi
• mění tukové zásoby psa (velké břicho, hubené nohy)

Nejčastěji se Cushingův syndrom objevuje u starších psů (často nad 7 let). Podle údajů některých klinik se to týká až 1 % psí populace nad osm let. Problém znají hlavně majitelé buldoků, pudlů, jezevčíků nebo boxerů – ti jsou náchylnější.

Jen pro srovnání – zatímco u lidí tahle nemoc není žádný hitparáda, u psů ji veterináři zachytí mnohem častěji. Dobrou zprávou je, že když člověk ví, na co si dát pozor, může s veterinářem psovi dost pomoct zpomalit nebo zastavit spoustu problémů, co by jinak nenápadně narůstaly klidně i roky.

Jak poznat příznaky u psa

Rozpoznat cushingův syndrom u psa nebývá snadné, protože příznaky se plíživě zhoršují a často je majitel zamění za běžné známky stárnutí. Mezi nejdůležitější varovné signály ale patří kombinace několika projevů. Pokud u psa najdete více těchto změn najednou, je nejvyšší čas nechat ho vyšetřit.

• Větší žízeň než dřív a s tím spojené častější močení. Pes může klidně vypít dvojnásobek vody oproti normálu a čůrá i doma, což předtím nedělal.
• Přírůstek na váze, hlavně v oblasti břicha. Pes často vypadá jako sud, tělo je kulaté a svaly ochabují.
• Řídká, matná nebo vypadávající srst, hlavně na břiše, bocích a stehnech. Kůže je citlivá, někdy vznikají i pigmentové skvrny nebo dokonce modřiny.
• Velký apetit – psi s tímto syndromem mají skoro pořád hlad.
• Slabost, únava, méně aktivity. Pes, co byl dřív divočák, najednou sotva vyleze na gauč nebo má špatnou koordinaci pohybů.

Některé příznaky dokáže majitel přehlédnout měsíce. Ty nejčastější si můžete srovnat v krátké přehledné tabulce:

Méně lidí už ví, že onemocnění psů s Cushingovým syndromem může přinést i časté pantání, potíže s hojením ran, zvýšenou chuť ke žrádlu i projevy nervozity. Jestli máš doma psa, který se během pár měsíců změnil k nepoznání, nečekej, že to přejde samo. Čím včasnější odhalení, tím víc máš možností, jak mu pomoct.

Možné příčiny a rizikové skupiny

Za cushingův syndrom u psů můžou hlavně dvě věci. Nejčastěji za to může nezhoubný nádor v podvěsku mozkovém, který zvyšuje produkci hormonu ACTH. To rozjede nadměrnou tvorbu kortizolu v nadledvinách. Druhou, méně častou příčinou je nádor přímo v nadledvině, který sám produkuje moc kortizolu. V ojedinělých případech může syndrom způsobit i dlouhodobé užívání léků na bázi kortikoidů.

Tady je rozpis příčin:

• Nádor v podvěsku mozkovém (asi 80-85 % případů)
• Nádor v nadledvině (zhruba 15-20 % případů)
• Dlouhodobé užívání kortikosteroidů pro jiné potíže (tzv. iatrogenní Cushing)

Teď něco o tom, kdo patří mezi nejvíc ohrožené psy. Nejčastěji se cushingův syndrom vyskytuje u psů středního a vyššího věku, obvykle mezi 7. a 12. rokem. V některých případech může být onemocnění i u mladších psů, ale to je spíš vzácné. Není to nemoc typická pro štěňata nebo mladé psy.

Co se týče plemen, existují určité rozdíly. Podle zkušeností veterinářů patří mezi častěji postižená plemena například pudl, jezevčík, teriér, boxer nebo bišon. Nemoc ale nevyhýbá ani křížencům.

Některé studie ukázaly, že samičky jsou postiženy o něco častěji než samci. Každopádně pokud máte doma staršího psa známého plemene a sledujete podezřelé změny, zbystřete. Riziko onemocnění psů tímto syndromem není maličkost.

Vyšetření a stanovení diagnózy

Stanovit cushingův syndrom u psa není úplně jednoduché, protože příznaky mohou vypadat jako běžné problémy spojené se stárnutím nebo jinými nemocemi. Většinou musí veterinář spojit víc vyšetření, než přijde na to, co se v těle psa děje. Základem je pořádná anamnéza, kdy popíšete všechny změny v chování a zdravotním stavu vašeho psa – čím podrobnější info dáte, tím líp.

Veterinář pravděpodobně udělá celkový krevní rozbor, testy moči a taky speciální hormonální testy. Někdy stačí jeden, jindy se jich musí udělat víc, protože výkyvy hormonů jsou někdy dost nenápadné. Nejčastěji se dělají dva hlavní testy:

• ACTH stimulační test – psovi se aplikuje speciální látka, která ‚nakopne‘ nadledvinky, a pak se sleduje, jak moc budou produkovat kortizol.
• Dexamezatonový supresní test – zde jde o to zjistit, jak tělo psa reaguje na uměle podaný kortizol, což pomáhá odhalit, jestli je problém v hypofýze, nebo přímo v nadledvinkách.

Kromě toho se může hodit udělat ultrazvuk břicha, kde se dá zjistit, jestli nejsou nadledvinky zvětšené nebo nestandardně vypadají. Pro mozek zase může přijít ke slovu CT nebo MRI, zvlášť když je podezření na problém s hypofýzou. Takové vyšetření je potřeba hlavně u mladších psů nebo když jsou symptomy hodně netypické.

Možná vás potěší, že podle posledních vet statistik se správná diagnóza povede najít už při prvním pokusu u více než 80 % případů. Ale někdy jsou testy tak nejasné, že je potřeba vyšetření zopakovat nebo sledovat psa ještě několik týdnů až měsíců. Takže klíčová je trpělivost a dobrá komunikace s vaším veterinářem.

Léčba a život se syndromem

Když veterinář opravdu potvrdí cushingův syndrom u psa, není čas ztrácet hlavu, ale je potřeba převzít otěže a začít něco dělat. Léčba závisí hlavně na tom, co je příčinou problému. Nejčastěji jde o nadledviny nebo hypofýzu, což určí speciální krevní testy a často i ultrazvuk.

Nejvíc používaným lékem je trilostan. Dává se každý den a upravuje hladinu kortizolu v těle. V některých vzácnějších případech, když je v mozku nebo nadledvině nádor, se dá vše řešit i operací, ale to nebývá úplně běžné řešení. U starších psů nebo těch, kteří mají ještě jiné zdravotní potíže, se sází hlavně na léky a pravidelné kontroly u veterináře.

Léčba onemocnění psů tohoto typu není levná. Je potřeba počítat s pravidelnými krevními testy – zpočátku třeba každé dva týdny, pak podle stavu psa. U nás kamarádka platí za jednu kontrolu kolem 1500 Kč, plus cena samotného léku, která může vyjít měsíčně i na dva tisíce nebo víc.

Domácí péče znamená pravidelný režim, dobré jídlo a vynechat přehnaný fyzický stres. U některých psů je nutné hlídat pitný režim a často i hygienu v bytě, protože větší žízeň a močení úplně nevymizí hned po začátku léčby.

Pes žijící s cushingovým syndromem může mít stále radost ze života. Znám ze svého okolí několik případů, kdy se po správné léčbě pes dokázal vrátit k běžným procházkám a oblíbeným aktivitám. Klíčem je komunikace s veterinářem a trpělivost, protože správné nastavení léčby někdy chvilku trvá. Pokud máš doma staršího psa a potvrdí mu diagnózu, nemusí to nutně znamenat konec pohody. Stačí hlídat stav a dopřát mu klidnější režim bez zbytečných změn a stresů.